Na rampovský koncerty chodím v různém rozpoložení – někdy něco organizovat, po čase vidět či slyšet spřátelenou kapelu, jindy zvědavý na živé vyznění kapely, kterou jsem znal jen z nahrávek, nebo poprvé vidět i slyšet nějaký objev, třeba z místních mladých kapel.
Pokud ovšem u nás hraje Vláďa Mišík v jakékoli sestavě, a obzvlášť z celou kapelou Etc.., přicházím hlavně relaxovat, navíc s jistotou, že potkám mezi publikem i řadu přátel všech generací.
Užil jsem si to i tentokrát. Přestože v historii Etc.. mě byla nejbližší sestava s Gumou Kulhánkem a Kláskem Kubešem, ta současná představuje excelentní muzikanty, od kterých se mohou učit hrající mlaďoši všem prvkům toho, co by měl rockový muzikant na podiu předvádět, o celkové souhře nemluvě.
Radost mi udělaly starší i nové písně, úvodní rozjezd Olina Nejezchleby i evidentně zlepšený zdravotní stav frontmana (byť, jak sám sdělil, některé věci přetransponoval o tón níže, což, ač o něco mladší, budu v rámci svého amatérského zpívání už taky muset udělat:-).
Takže ještě jednou borcům dík za koncert, po jehož skončení mohla noc douplynout v duchu textu mé oblíbené písně Etc..:
..“..kouřili jsme konopí, dovezený z dálky, jedna holka řikala, že se bojí války..“
Martin Bauer st
Diskuze ke článku:
ahojky co delas kolik ti je de to a co ty 
